Historie kostela

  Na jihu Olomouce se rozkládá část Slavonín - do r. 1974 samostatná obec. Původně slovanská obec, ve 13.-14. stol. osazena německým obyvatelstvem do r. 1945. První zmínky v kronice Jindřicha Zdíka jsou z r. 1131, ale zmínka o farním kostele je z r. 1346. Původní kostel byl gotický, jehož část je zachována v boční kapli zasvěcené Nejsvětější Trojici.

Kostel byl mnohokrát opravován a přestavován - v r. 1668, 1862, 1923, 1970. Stavba kostela je ve slohu goticko-renezančním, později byl barokizován. Mohutná zvonice je zakončena atikou. Nezvykle vysoká sanktusová věž je zakončena půlměsícem s hvězdou - to byly atributy olomouckého biskupa Pavlovského z 16. stol.

Kostel je 12 sáhů dlouhý, 2 sáhy 1 stopu až 4 sáhy široký, kromě hlavního má 2 boční oltáře, zvláště oltář sv. Anny, v roce 1840 zbudovaný dobrodinci, jehož obraz stejně jako obraz na hlavním oltáři namaloval olomoucký malíř Praschak a oltář Nejsvětější Trojice se starodávnými sochami a svatostánkem, zakoupeným dobrodinci v roce 1800. Všechny tři oltáře byly štafírovány. Dřevěná, částečně pozlacená kazatelna je prastará a byla odkoupena z olomouckého kostela sv. Blažeje za 26 zl., rovněž varhany s 10 rejstříky, které v roce 1842 dostaly ještě pedál, byly odkoupeny dobrodinci z olomouckého kostela sv. Kláry (v roce 2014 byly varhany restaurovány).

Důkladně obnovený kostel včetně kaple Nejsvětější Trojice byl v letech 1839 a 1850 pokryt břidlicí, má tři vchody a sedm oken. Nynější tvar získal přestavbou na náklady patrona v roce 1802, kdy prastarý malý kostel sv. Ondřeje a k němu přistavěná kaple Nejsvětější Trojice několika přístavbami splynuly v jeden celek. Proto má presbytář křížovou klenbu a loď plochý strop. Nad hlavním vchodem jsou ve 12 sáhů vysoké věži 4 zvony (8 centnýřů 68 liber; 2 další na 4 ½ a 2 centnýře; umíráček 50 liber), z nichž největší byl obcí opatřen v roce 1685 a v roce 1764 přelit, druhý byl přelit v roce 1817.  Zvony byly za obou válek zrekvírovány a zůstal jen umíráček. Až v r. 1996 nechal P. Alois Juráň zhotovit nové zvony u firmy Tkadlec v Halenkově. Jsou zasvěceny sv. Ondřejovi, P. Marii a sv. Anně. Na všech je nápis "Věnovali farníci ze Slavonína, Nemilan, Nedvězí a rodáci z Německa".

9 sáhů vysoká sanktusová vížka nad lodí je štíhlá a špičatá, okrášlená kohoutem a půlměsícem; zvonek v ní má jen 60 liber.

Dále byl kostel vydlážděn kamennými dlaždicemi a spolu s kaplí Nejsvětější Trojice v letech 1839 a 1850 pokryt břidlicí a stará Křížová cesta v kapličkách ve hřbitovní zdi úplně obnovena ze zbožných odkazů.

Venkovní křížová cesta zde byla zbudována v r. 1807. Obrazy na plechu maloval Jan Zapletal - malíř hostýnské svatyně.

V r. 1970 byly zbytky této křížové cesty odstraněny a až v r. 2008 nám holandští malíři p. Barens a Dolron nabídli, že namalují nové obrazy.

Podle předem připravených skic přímo tady venku malovali 2 měsíce vždy jeden obraz. Zajímavostí je, že má 16 zastavení. Na některých obrazech použili motivy olomouckých staveb - panorama Olomouce u Vzkříšení v předsíni. Křížová cesta je příběh jednoho dne, a tak měli vypracovanou pomůcku - jak světla od rána přibývá, tak je vidět na obrazech. Vyjma 12. zastavení - 3 hod. odpoledne: "Ježíš na kříži umírá" - bylo zatmění Slunce.

Od roku 1828 byla obstarána nová mešní roucha (např. černý pluviál se 2 dalmatikami, 3 jiné další kasule). V roce 1809 muselo být odevzdáno 9 liber 21 lotů kostelního stříbra, mezi ním stará věžičková monstrance skvělé práce o váze 5 liber a 27 lotů. V majetku kostela byly nějaké kapitálie a nadace. 

Hřbitov je od roku 1806 mimo obec nedaleko kostela.

Matriky začínají rokem 1655. Údajně po požáru roku 1668 mizerně postavená, mezi lety 1714 a 1721 úplně nově vybudovaná fara (farní dům) vyhořela s celou obcí r. 1756 a byla v r. 1758 postavena ve své dnešní podobě nákladem patrona a kostela (přispěl 1038 zl.). V horním patře je 5 místností, strop v jídelně je ozdoben malbou, zobrazující vítězství Rakouska nad Pruskem (konkrétně útěk Prusů po nezdařeném obléhání Olomouce), stropy ve dvou hostinských jizbách krášlí výjevy ze života Spasitele, sv. Jana Nepomuckého aj., vše vyvedeno nákladem faráře Franze Müllera. (Jeho portrét visí v jídelně nade dveřmi.) Také hospodářské budovy jsou trvalé a v roce 1802 dal patron postavit vpravo od hlavního vstupu k faře samostatnou kaplanku.

Dějiny. Ačkoliv Slavonín patřil již v roce 1131 olomouckému dómu (Cod. dipl. I. p. 206, V. p. 116) a v roce 1299 přiřkl biskup Dětřich (Theodorich) desátek a platby zdejších "ubohých, chudých" usedlíků "homines nostre ecclesiae olomucensis" dvoru jistého Theodoricha Schrolla, "služebníka biskupského kostela", není žádná zmínka o zdejším kostele a faře. Až r. 1364 se v listině zmiňuje zdejší farář Weliko a r. 1378 Johann (2 listiny v olomouckém kapitulním a knížecím arcibiskupském archivu v Kroměříži). (Kux píše, že první slavonínský farář je uveden v listině, týkající se olšanského patronátu jako "Johanes plebanus in Slavonin". Cod. dipl. XI. f. 94.) Pak zase chybí jakákoli zpráva o faře až do roku 1513, kdy zemřel její držitel Michael(Act. konsist.). V roce 1513 ji držel Gregor (Act. konsist.) a v r. 1555 povolil biskup Marek faráři Johannovi volně zacházet s majetkem vyjma fundus instructus, ale část musel odkázat kostelu a faře, a za tuto milost odvádět biskupovi jako patronovi 5 měřic ovsa ročně (dáno v Kroměříži tu sobotu po sv. Janu Křtiteli).

V roce 1566 povolil biskup Vilém slavonínským usedlíkům postavit farní budovu a půjčit si na to z kostelních peněz, dluh však měli později uhradit (Koresp., kopiář VII. fasc. 198), a od sv. Jiří 1569 udělil faru knězi Georgu Schimbergerovi (Koresp., kopiář VII. fasc. 198, IX. 13). V roce 1580, když olomoucký vesnický rychtář v Nemilanech stejně jako jeho předchůdce zakazoval místním účast na bohoslužbách ve Slavoníně, za což biskup žádal u městské rady jeho potrestání, převzal farnost - rovněž od Georga - olomoucký kanovník Melchior Pirnesius z Pirny a 8. července 1590 sem biskup poslal olomouckého dómského vikáře a faráře u sv. Blažeje Wenzela Alexandra(Koresp., kopiář XVII. 230, XVIII. 44 a XXVIII.)

V konsistoriálních aktech se jako zdejší farář uvádí v roce 1606 olomoucký dómský vikář Matouš Peterka a v roce 1614 Johan Fink, 6. května 1633 sem byl ustanoven Johan Jakob Krug(Cod. invest. p. 50).

Během obsazení města Olomouce Švédy neměl Slavonín vlastního faráře, ale duchovní právu převzali augustiniánští kanovníci od Všech svatých z Olomouce, z nichž se od r. 1642 ve zdejších kostelních knihách zmiňují jako správci Adam Jäger, Augustin Faber a FranzKreissl, ještě 9. července 1652 svěřuje konsistoř zdejší duchovní správu jejich převorovi Rudolfu Pollingerovi (Act. cons.). (Kux: 20. září 1644 se císařští pokusili proniknout do Olomouce od Slavonína, kde byli utábořeni, přes Blažejskou bránu. V bitvě padlo na 160 Švédů a 70 císařských. Několik padlých důstojníků bylo pochováno "in templo Schnobolinensi".)

V roce 1658 se současně objevuje olomoucký konsistorní rada a farář v Ketři Johann Ernest von Poppenjako slavonínský farář, nechává však toto obročí administrovat opavským rodákem Adamem Ignazem Czolochem (také Czolok; Matrika Slavonín).

V roce 1662 už byl Czolok zdejším skutečným farářem, byť za nepříznivých okolností (visitační akta 1662), kostel měl 1 oltář (3 boční oltáře byly pouze vydržovány) a byl tak chudý, že lampa mohla být rozsvěcována jen o nedělích a svátcích; střecha kostela i věže hrozila zřícením; nebyla žádná pořádná zpovědnice; kromě majetku a nadací měl kostel 6 kasulí kromě jiných parament, kostelního stříbra 2 stříbrné kalichy, pozlacený kříž, 1 ciborium, 1 monstranci, celkem ve váze 10 liber.

Farář Czolok zemřel 30. března 1669 ve věku 39 let, farnost spravoval Jakub Leopold Miczala.12. prosince 1669 byl investován Valentin Augustin Eller, který ale brzy rezignoval a 24. dubna 1670 byl investován olomoucký kanovník Wolfgang Karl von Krichbaum, který r. 1673 rovněž rezignoval, farnost za něho spravoval Georg František Simandl, 22. června 1673 následoval dosavadní farář v Ivanovicích na Hané, doktor teologie Augustin Klaudius Pullas.

V roce 1681 měl kostel už 3 boční oltáře (sv. Anny, sv. Františka Xaverského a sv. Antonína Paduánského), 14 kasulí, 2 pluviály atd.

Pullas zemřel 7. května 1682 ve věku 46 let, 1. července 1682 sem byl dosazen Tobiáš Johann Jaich, magistr filosofie a bakalář teologie, zemřel už 21. dubna 1684. 30. dubna 1684 nastoupil Johann Ignaz Rektor (Rectoris), zemřel 3. září 1690, administrátorem se stal Zachariáš Pagath. Kux: 14. února 1686 projednávala olomoucká městská rada prosbu slavonínského faráře "o něco dubových kmenů na opravu zcela vyhořelé zvonice" rozhodla jako almužnu poskytnout 6 kmenů z grygovského lesa.

23. října 1690 přišel dosavadní rapotínský farář Johann Cžech (Czess). Ještě téhož roku odešel do Ketře a na jeho místo ve Slavoníně nastoupil 15. ledna 1691 Ignaz Xaver Moritz, dosavadní farář v Zaječí (Saitz). V roce 1691 bylo ve farnosti 1100 osob schopných zpovědi. Po Moritzově odchodu v r. 1692 nastoupil 18. října 1692 dosavadní farář v Bílovci Johann Ignaz Wittwer, od roku 1695 měl kaplana Josefa Ignáce Doležela. Od 11. října 1697 byl farářem Maxmilián Karl Anton Petriades, apoštolský protonotář, který zesnul 26. července 1720 ve věku 54 let, pochován byl po epištolní straně oltáře Nejsvětější Trojice. Od 23. září 1720 Johann Pfaffezeller a po jeho přeložení do Osoblahy od 31. prosince 1727 Johann Ludwig šlechtic von Zinkerdorf, po jehož úmrtí v roce 1731 byl 18. října 1731 investován dosavadní farář v Potštátu Josef Torberger, který byl současně jmenován olomouckým děkanem, v roce 1757 byl přeložen do Mohelnice (Cod. invest.).

Jeho nástupce od 13. června 1757 Johann Holomczik byl už v r. 1758 farářem u Panny Marie na Předhradí v Olomouci, od 14. února 1758 následoval Franz Müller, současně olomoucký děkan a konsistorní rada, který dal tak zkrášlit farní budovu, zemřel 12. května 1783, byl pochován ve farním kostele pod věží. Měl kooperátory Josefa Steinera a Jana Teimera. 18. září 1783 dostal obročí Johann Hornisch (kooperátoři Steiner a Teimer), zemřel 21. ledna 1798 ve věku 49 let, pochován na hřbitově u zdi kostela za hlavním oltářem. 16. dubna 1798 nastoupil dosavadní farář ve Vlkoši u Přerova Franz Veith, kooperátory byli Teimer (do dubna 1799) a Johann Stern, od dubna 1799 vypomáhal pensista Gabriel Jurna a v srpnu přišel kooperátor Christian Wagner, v říjnu 1801 Philipp Mohrweiser, 1804 Josef Reiter, 1807 Johann Kern. Veith byl v únoru 1809 přeložen do Švábenic a 15. května 1809 obdržel obročí olomoucký domicelář Karl Ludwig svobodný pán Zinnenburg (nar. ve Vídni 1778), který na konci prosince 1813 obdržel rezidenci. Jeho "regentem" byl Filip Černý (Czerny), Reiter zůstal kooperátorem. 10. ledna 1814 přišel domicelář Karl svobodný pán Weitersheim (nar. 1780 ve Štrasburku v Alsasku) a nový kaplan Ferdinand Friben místo Reitera, Černý zůstal kooperátorem, 1821 kooperátor Jakob Heidenreich, 1822 Andreas Karas. 6. července 1826 Weitersheim rovněž obdržel rezidenci. Po něm 4. října 1826 nastoupil nynější farář Josef Schenk.

V letech 1819-1906 zde působil kněz P. Holain - hudební skladatel církevních i světových písní. Pamětní deska je v předsíni kostela.

V květnu, červnu a červenci 1929 byl farní kostel vevnitř vymalován a oltáře čerstvě natřeny. Výmalba farního kostela byla svěřena uměleckému malíři a architektovi Jaroslavu Majerovi, Kunst-Kirchen-Atelier v Praze III., Všehrdova 6. Anděly v presbytáři, strop lodi a Bolestnou Matku Boží u hlavního vchodu namaloval akademický malíř Rudolf Adámek z Prahy. Symboly a ornamenty dělal kostelní malíř Josef Urban. Klenba presbytáře byla ozdobena originálními křesťanskými ornamenty, bohatě zlacena a zkrášlena symboly (ryba, beránek, pelikán, Nejsv. Srdce Ježíšovo) a nápisy, vztahujícími se k Nejsvětějšímu (Agnus Dei, Sanguis Christi inebria nos, Cor Jesu conforta et absconde nos, bone Jesu voca nos in hora mortis). Na stěnách po epištolní i evangelní straně byli na zlatém podkladě provedeni modlící se andělé s nápisem: "Adorate et laudate cum s. angelis SS. Sacramentum, Gratiam et Gloriam dabit vobis Dominus." Zbývající prázdné plochy a špalety oken byly vyplněny ornamenty a zlacením. Na vítězném oblouku bylo namalováno Nejsvětější Srdce Ježíšovo se dvěma adorujícími anděly a vnitřní část vyplněna ornamenty a 7 holubicemi (7 holubic - 7 darů Ducha svatého). V presbytáři na stěnách červený koberec se zlatými kříži, klasy a hrozny.

Strop lodi byl harmonicky rozdělen a vyzdoben uměleckými akademickými obrazy ze života sv. Ondřeje a to: 1) povolání sv. Ondřeje jako apoštola; 2) jeho působení; 3) jeho smrt. Stěny lodi a okenní špalety byly vytónovány světlými harmonickými barvami, zkrášleny zlacením a ornamenty, rovněž tak empora u varhan. Strop lodi krášlily ještě obrazy 4 evangelistů. Stěny lodi nesly nápis: S. Andreas rogat voce Domini: "Venite post me. In cruce salus. S. Andrea non permittas nos a Jesu separari."

Boční kaple, nejstarší část kostela, byla vytónována, architektura zdůrazněna zlatými pásky.

Oltáře byly čerstvě natřeny aby harmonizovaly s malbou kostela. Stejným způsobem také kazatelna, opatřená novým obrazem Krista a červenými závěsy.

Všechny obrazy četně Křížové cesty a lavice byly očištěny a natřeny. U hlavního vchodu byla namalována Bolestná Matka Boží se 4 anděly: jeden nese jesle, druhý trnovou korunu, třetí kříž, čtvrtý korouhev Vzkříšení. 

Kux: Popis nástropních maleb na faře

V obydlí kaplana:

Navštívení Panny Marie. Alžběta pozdravuje Marii, v pozadí Josef s oslíkem, vpravo němý Zachariáš, který ji chce uvítat. Nahoře v oblacích Bůh Otec a Duch Svatý v podobě holubice; andělé rozhazují růže, ve vzduchu se vznáší anděl s pozounem v jedné ruce a ve druhé s nápisovou páskou "Obsidio Olomucensis cessat" a "F. M. signa locat parochus, quo pia vota demus".

Ve čtyřech rozích obrazu tabulky-malby na plátně, znázorňující tajemství radostného růžence. Kolem obrazu jsou ve štukatuře zasazena benátská zrcadla.

 V jídelně:

Nástropní malba na památku Laudonova vítězství u Domašova.

Vpravo: Rakouský císař jako Herkules-triumfátor sedí v triumfálním voze, taženém dvěma lvy; v pravé ruce drží štít s moravskou orlicí, na voze je upevněna česká koruna; na oblaku se vznáší Pallas Athéna s géniem krášlícím dvěma vavřínovými věnci Moravu a Slezsko s nápisem "cita lauros mitto dicatas".

Vlevo: Prchající poražený nepřítel je znázorněn jako sedmihlavá hydra, která už přišla o tři hlavy. Génius se ho pokouší zadržet nabízeným jablkem, dvě hlavy po něm chňapají, další se snaží vzdálit. Nápis nad hlavou hydry zní: "Inimicas ludo necatas."

V pozadí obrazu je panorama Olomouce (radnice, kostely P. Marie Sněžné a sv. Michala), zcela vpravo je farní kostel ve Slavoníně. Nápis pod obrazem zní: "In quarto lustro adira sed irrita obsidione fieri fecit parochus 1769."

Portrét faráře.

Nade dveřmi visí portrét faráře a tvůrce těchto obrazů, faráře Franze Müllera ze Slavonína. Uprostřed poprsí faráře, vlevo Olomouc, vpravo hořící Slavonín. (Celá ves hoří, jen farní kostel zůstává nepoškozen.) Nápis na obraze zní: "Effigies obsidionis tempore Schnobolinensis parochi." Tento obraz dal namalovat olomoucký senátor a věnoval jej faře.

V tzv. Friedrichově pokoji (nazvaném tak proto, že v něm údajně dvakrát přespal pruský král Friedrich při obléhání Olomouce): obraz, který byl před lety překryt silnou vrstvou fermežového nátěru; velké alegorické vyobrazení, k němuž bohužel chybí úplné vysvětlení. (Pocta císaři Josefovi II. - medailon s jeho podobiznou obklopují personifikace vladařských ctností: Síla (statečnost), Spravedlnost, Zbožnost, Milosrdenství (Laskavost). Nad ním olympští bohové.

Významná data

 1299 Slavonín byl obýván Němci

1606 existovala fara ve Slavoníně

1655 začíná nejstarší matrika slavonínské farnosti

(Kniha je 30 cm dlouhá, 10 cm široká a 9 cm silná. Do poloviny července 1660 jsou zápisy německy, dále latinsky, od května 1663 je matrika opět vedena německy, to končí 4. března 1664, kdy se opět pokračuje latinsky až do roku 1669.)

1656 farnost svěřena světským kněžím

1668 kostel dostal novou střechu a novou špičatou věžku s makovicí

1758 20. května ráno byl Slavonín Prusy vypálen. Fara "per incursum hostilem" vyhořela docela. Její opravu povolil biskup (přípisem) dne 28. listopadu 1758. Kostel zůstal nepoškozen.

Farář Franciscus Müller dal ve třech pokojích v 1. patře stropy okrášlit nádhernými malbami.

Nástropní obraz v 1. pokoji - bytě kaplana - byl v roce 1906 restaurován a ve 2. pokoji v roce 1910.

V roce 1930 dal farář na vlastní náklady opravit faru.

V červnu 1933 byly firmou bratří Riegerů v Krnově dodány nové varhany.

V roce 1936 byla jedna strana presbytáře pokryta břidlicí.

V srpnu 1970 obnova kostelní střechy.

Dne 6. února 1975 dokončena oprava (ladění a čištění) varhan, dokončena generální oprava zdi kolem kostelního prostranství. Dostavěna část dříve zřícená a u ohrožené části zbudovány opěrné pilíře z Krausovy zahrady. Odstraněny prorezivělé plechové obrazy křížové cesty i s namnoze rozlámanými dřevěnými dvířky. Obnovena "stříška" na celé zdi. Vyspravena omítka a celá zeď nastříkána.

2008 - vymalování křížové cesty výtvarníky Wima Basendse a Roba van Dolrona z Nizozemska;